PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak a je to tu. Metalová masáž z dílny Metal Blade k nám přivanula dílko, nad nímž jsem zlomil dřevec kopí, aniž bych zaslechl byť jen jediný jeho tón. Nezvyklé prohlášení hned na začátku recenze, co? Avšak žádné strachy, novinářská čest zavelela tasit čepel a pustit se do nerovného boje se větrnými mlýny.
Severské sokolníky sleduji už od vydání velmi nadějného debutu tehdy ještě projektu FALCONER, který před pěti lety nadchnul mnoho power pozitivních fanoušků. Nemalý podíl na tom měl kromě svérázně skvěle provedené metalové muziky jistě i zpěvák Mathias Blad, představující solidní protipól plejády vykvičených zpěváků, odrostlých na rané éře HELLOWEEN. Nástupce debutu „Chapters from a Vale Forlorn“ mě už sice tolik nenadchnul, ale desítky velmi kladných recenzí ruku v ruce s odezvou fanoušků mluví jasnou řečí. Žádná idylka však netrvá věčně. Byl to právě Mathias a jeho definitivní odchod k muzikálům, který přerazil mladému sokolu křídla v rozletu. Zbytek zúčastněných následně šturmuje povýšením statutu FALCONER na regulérní skupiny a v čele s novým zpěvákem boduje s koncepcí „The Sceptre of Deception“, kterou by snad rozbrečeli i tak otrlou metalovou duši, jako jsem já. To album je totiž tak strašný, že jsem ho již po prvním poslechu úplně vytěsnil do nevědomí a byl tak při studii materiálů k nové desce nemálo překvapen zjištěním, že mi snad od FALCONER utekla celá studiovka. S prvními tóny mi však svitlo a hlavou proběhla myšlenka : „Jo tohle! Panebože…!“
Čili ideální rozpoložení k poslechu nové desky. No, nebudu vás napínat. Kupodivu není až tak zle. FALCONER už od začátku kariéry čerpali inspiraci kromě z metalu i z historických podkladů a folkové hudby. „Grime vs. Grandeur“ z této tradice až tolik nevybočuje. Historie zůstala defakto celá, ale folkové cítění tu vzalo bohužel trochu za své. Možná s výjimkou několika velmi pěkně zaranžovaných harmonií, kde si FALCONER uchovali svojí charakteristickou melodiku. Bohužel však nepříliš četných. Novinkou je naopak silná stylizace do heavy metalu 80. let, a to bohužel nejen na pěveckém postu. Kristoffer Göbel není totiž jen neodolatelný manekýn, ale i celkem silná a silně bezbarvá kopírka Kiskeho a Halforda. A to v tom nejhorším smyslu. Když pěje standardním způsobem, není mu vůbec co vytknout, ale nejde ani zbla pochválit. A pokud se náhodou rozhodne vytáhnout hlas z bahna sterility, blíží se jeho projev takřka vždy do hájemství dříve jmenovaných pánů (bohužel, jen blíží). Mathiasi, kde jen jsi? Další vadou na kráse je i přílišná fascinace již zmiňovaným klasickým metalem, která s přehledem zabíjí kdysi tak originální prvky, jimiž se tvorba FALCONER jen hemžila.
Přesto veškerou nevoli však musím říct, že se mi album „Grime vs. Grandeur“ po pár posleších docela zalíbilo. Řemeslně není prací rozhodně fušerskou a nad průměr ho vytahuje těch pár odlesků staré slávy (1 bod) i skutečnost, že 80kový hevík se dá vykrást i mnohem brutálnějšími způsoby než tak, jak to dělají FALCONER (0,5 bodu). S plným vědomím si tedy podepisuji ortel konstatováním, že mě ten hevík prostě pořád baví.
Duše nadějného prvoligového power metalu již téměř vysublimovala a FALCONER si začali upevňovat pozici druholigového střelce. Škoda, že jim cejch lehce nadprůměrných z průměrných asi vyhovuje. Je sice lépe než posledně, ale mohlo být ještě mnohem líp než dnes.
6,5 / 10
Stefan Weinerhall
- Kytara
Karsten Larsson
- Bicí
Kristoffer Göbel
- Zpěv
Jimmy Hedlund
- Kytara
Magnus Linhardt
- Basa
1. Emotional Skies
2. Purgatory Time
3. I Refuse
4. Humanity Overdose
5. The Assailant
6. Power
7. No Tears for Strangers
8. The Return
9. Jack the Knife
10. Child of the Wild
Northwind (2006)
Grime vs. Grandeu (2005)
Sceptre of Deception (2003)
Chapters From A Vale Forlorn (2002)
Falconer (2001)
Jestliže se FALCONER na své prvotině prezentovali vcelku ucházejícím metálkem a pozornost zasloužili hlavně díky pěvci, který zpíval jako chlap a ne jako vykastrovaný eunuch, pak na novince je všechno vzhůru nohama. Nový zpěvák totiž přesně zapadá do škatulky naprosto úchylných falzetových "hrdinů", a když navíc ani materiál nestojí na příliš stabilních nohách (hlavně většina "sborových" refrénů je plytká až hanba), musí být výsledek takový, jaký je...
Nemám rád, keď niektorá z mojich obľúbených kapiel padne takto nešťastne na hubu. Priam skvostným zážitkom bol pred tromi rokmi album "Chapters From A Vale Forlorn", nezabudnuteľný to balzam na dušu, ktorý si rád doprajem aj s odstupom času. Hovorí sa, že nikto nie je nenahraditeľný. V prípade bývalého speváka FALCONER, fantastického Mathiasa Blada to však jednoducho neplatí.
Jeho nástupca Kristoffer Göbel, v porovnaní s ešte prijateľnou predchádzajúcou doskou "Sceptre Of Deception" (nečudo, veď na nej hosťoval aj Mathias), na novinke ešte viac pritlačil na pílu a svojím takmer neznesiteľným lietaním vo výškach nielenže hádže výraz celej kapely hlboko do osemdesiatych rokov, ale doslova zabíja všetko to, čo bolo na tejto kapele originálne. FALCONER sú v súčasnosti prachobyčajným heavymetalovým štandartom. Avšak nielen vokály sú na "Grime vs. Grandeur" zúfalou slabinou. Ani hlavná postava a tvorca muziky Stefan Weinerhall sa tentokrát nepochlapil. Už v úvodnej "Emotional Skies" ako keby čerpal inšpiráciu z muzikálových paródií v slávnom seriáli Simpsonovci.
Škoda. Nečakal som, že práve Sokoliar mi pripraví jedno z najväčších tohtoročných sklamaní.
Neviděl bych to jen jako chybu zpěváka, panu kytaristovi zjevně docházejí nápady, pořád jsou tam chytlavé skladby naštěstí vrátí se původní pěvec Matthias Blad taže už se těším napříště.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.